Mája Bendová založila značku Mája – Tradice nemá hranice, která je ukázkou její ohromné tvořivosti a obdivu k cimbálovým muzikám, dechovce a krojům.
Šití jsem se věnovala dřív, než jsem šla do školy, když jsem se v patnácti rozhodovala, co budu dál dělat, oděvní škola byla jasná volba… :D
Všechny moje projekty ale skončily větším či menším nezdarem, až jsem se dopracovala k tomu, že budu dělat to, co mě opravdu baví – zpracovávat folklor po svém. Nezpívám a tančit taky neumím, ale něčím jsem přispět zkrátka chtěla, musela.
Je pojmenovaná jak po mně, tak po máje – májce. Že tradice nemá hranice je mé vyjádření lásky k maďarskému a obecně evropskému folklóru. Zároveň také vzdání úcty mým předkům, hlavně babičce, která z jihovýchodního Maďarska pocházela a učila mě většině ručních prací. Snažila jsem se tím vyjádřit, že kroj je krojem všude a pěkný je sám o sobě, ať je, kde je, že maďarská výšivka je stejně krásná i vyšitá na Moravě a poctivé řemeslo, um a talent lze najít všude po světě stejně jako lásku k vlastní rodné hroudě.
Asi ve chvíli, kdy jsem první pokusnou várku ponožek dala na Facebook a do večera jsem jediné neměla… :D
Ponožky vyplétá stroj v Brně, ale jinak úplně všechno dělám já, jsem vážně „chorobný“ šivec.
Od mala mě silně fascinoval, ale vyrůstala jsem na sídlišti v Ostravě, pak v Hranicích… to jsou destinace, kde folklor moc nefrčí a tak jsem se k němu dopracovávala velmi zvolna, zejména pak po přesunu do Brna. Bohužel ale pro svou dýchavičnost nic neutančím a zpívám sice krásně, ale leda sama doma. Takže nejsem asi pravý folklorista – člen souborů od mala, pěvecky nadaná hvězda...(ha ha) Rozhodla jsem se zapojit jinak – tak jak to umím nejlépe – šiju.
To je ovšem záludná otázka. Nějaké představy a plány mám, ale všechny projekty mi trvají tak dlouho, že nějaký velký posun asi neočekávám. Možná budu úplně spokojená, pokud si vbrzku najdeme vysněný domeček, přestěhujeme se a pak se děj vůle boží (svého boha si každý doplní). Budu potěšena, pokud za pět let bude o mou práci stále zájem a to mi možná ke štěstí stačí.
Jezdím na folklorní akce se stánkem, tam je možno nejčastěji na mě narazit a něco pro sebe si ulovit. Došívám různě, proto nikdy nikdo netuší, jaký je stav mého skladu. Samozřejmě hned po osobním nákupu na trzích je jednoduchá věc napsat na Facebooku, mám-li to či ono. Poohlédnu se a domluvíme se, co je ušito a hotovo, co je jen nastříháno a bude za pár dní, nebo co už nebude. Na zakázku dělám výjimečně, ale snažím se ze všech sil mít všeho dost. Problém nastane, když mi výrobce přestane oblíbený vzor vyrábět. K e-shopu bych se ráda dopracovala, ale nějak nestíhám vyprodukovat pěkné fotky a než se k něčemu dostanu, je ta daná věc prodaná. Prezentace je pro mě dost oříšek, mnohem raději trávím čas v dílně než u počítače a tak zapomínám přidávat fotky, starat se o lajky. Na druhou stranu mít pak tisíce zákazníků, nestačily by mi ty mé dvě tenké ruce…. :D Ani nechci vyrábět ve velkém, tak je vlastně dobře, že prezentace vázne a mé výrobky jsou takové… vzácné.
Zdieľajte so svojimi priateľmi Sdílejte se svými přáteli
„Ideální práce ve Vašem městě“
